Jak jsem (ne)skončil v práci (zatím) – Den 109. – 128.

Neděle 10. července

Po červnové pauze konečně zase začal camp. Přijela skupina dětí z Tahiti. Prej tu je zima. Taky jsem si všimnul a to nemusím bejt z Polynésie. Mluví jen Francouzsky, Anglicky jen trochu a to spíše jen ti starší. Je tu s nimi i organizátorka, žena z Anglie co teď žije na Tahiti, tak ta Francouzsky samozřejmě mluví. Proč je sem rodiče za těžký prachy posílaj je i to, že se to naučí Anglicky, bohužel jsem ale po pár dnech zjistil, že vlastně ani Anglicky mluvit nechtějí. Takže to s nima taková zábava není, jak nám šéfici s nadšením vyprávěli – možná proto, že s nima vlastně ani sami nic nedělají.

Nejtěžší je pro nás asi právě ta Angličtina, protože absolutně nemáme ponětí, o čem se baví, pořád se hádaj, perou, dělaj bordel a když se jich zeptáš na něco, co se děje, tak na tebe koukaj jak z jara a dělaj, že nerozuměj, vychcánci 😀

Tenhle týden jsme tu s nimi ještě na pár dní měli skupinu dětí z Tajwanu a ještě se tu budou točit další skupiny po dobu dalších pár týdnů.

Děcka jezdí dvakrát týdně na výlety, teď ve středu jsem měl den volna, tak jsem jel s nimi, do Aucklandu. Nejdříve do nákupního centra, tak jsem si ke 4 měsícům na Zélandu pořídil bundu, abych tady nezmrznul. Jeden borec si koupil kolobežku, prej si ji odveze domů na Tahiti. Po nákupech jsme šli na zimní stadion si zabruslit. Na bruslích jsem nestál ani nepamatuju, to musej bejt roky. Tak proč si po pár letech nezabruslit, na Zélandu, že.

Sranda byla vidět některé Tahiťáky poprvé bruslit, ale spousta z nich to zvládalo dobře 🙂

Včera v sobotu jsem vlezl pod auto, abych ho ze spodu vyčistil, teče trošku olej z převodovky, tak je to všude mastný kolem, ale vlastně neteče. Protože když jsem auto koupil, tak jsem olej dolil a od té doby je hladina pořád stejná, tak je možné že to jen občas ukápne 😀 Nicméně jsem to čistil proto, že v pondělí nejspíš pojedu na technickou, tak kdyby to viděli, tak bych to musel nechat opravit, což se mi úplně nechce, tak snad to klapne 🙂

V campu je to teď takový zvláštní, všechny už to tu se*e, většina bude brzy končit. Přístup majitelů je takový, že neocení, nepoděkuje za jedinou věc, přitom tady ani nejsou skoro a my instruktoři vedem celý camp, protože už víme co dělat, hlavně díky Stuartovi teda 🙂

Spousta lidí má pořád nějaké konflikty s majitelkou a mě to tady poslední dobou už moc nebaví, spíš ale proto, že už tu jsem docela dlouho a je to pořád to stejný. Takže si hledám průbězně jinou práci, ale momentálně přes zimu je to celkem bída.

Minulý týden jsem konečně našel něco zajímavého, ale borec chtěl, abych nastoupil hned příští týden. Je to na Jižním Ostrově, asi 1200 km odsud. Tak jsem začal s kolegy řešit, jak je to vlastně s pracovní smlouvou, co teď mám. Podle ní musím oznámit 4 týdny dopředu, že budu končit. Což není úplně ideální, když většinou chtějí pak jinde nástup hned. Napadlo mě, že bych se mohl použít taktiku The Stuart, zajistit si job a v úterý hned po pondělní výplatě zmizet. Ok tohle nebyla úplně Stuartova taktika, ale spíš taktika se z vypařit, nejlépe uprostřed noci 😀

Borec z té nové práce na Skypu v pátek povídá, že dobrý, ale jestli mám nějaké reference. Tak říkám jasně, z ČR, z Kanady, z USA, není problém. On že by ale chtěl zavolat někomu tady na NZ. Tak říkám, že kluk, co mi dělal přímého nadřízeného (Stuart), je teď v Anglii, jestli email je ok. A on, že by bylo lepší, kdyby mohl někomu zavolat, tak říkám, že ok, že mu pošlu kontakt.

Sakra, tak volám majitelce, v pátek asi v sedm večer, nikdy před tím jsem ji nevolal, ani se s ní nikdy pořádně nikdy nebavil. Tak to zvedne a strašně mile na mě „Co pro tebe můžu udělat?“, tak ji vysvětlím upřímně moji situaci a ona „Kdy tedy potřebuješ tady skončit?“ Tak jsme se domluvili, že je to ok. Píšu borcovi, že příští týden jsem ok a kontakt na reference a on jen odepíše, že už vzal někoho jiného.

Sakra 😀

Tak jsem ji akorát poslal zprávu, že to neklaplo a že si v pondělí pokecáme ohledně mé situace… jej, co teď? 😀

Takže teď akorát vymýšlím plány a varianty, to je náplň pro dnešní neděli.

Ale zas když o tom tak přemýšlím, tak je to tady okay, nikdy jsem neměl žádný problém, s majitelkou jsem se nikdy pořádně nebavil, tedy o pracovních věcech, protože tu skoro nikdy nebyla, když tu byl Stuart. Práce je easy, např. včera večer jsem byl vlastně placenej za to, že jsem se koukal s dětma na Avatara … 😀 A tak dále, spousta dní a odpracovaných je fakt easy, ale na druhou stranu některé dny tak světlé nejsou …

Tak teď nevím jestli si to jen neomlouvám, proč popřípadně zůstat (přeloženo – protože je to pohodlné, protože je to easy, ale nic nového – kopie kopie), než se vydat do neznáma, tedy do chladné Novozélandské zimy, do nejistoty, ale zase vstříc novým zážitkům.

Myslím, že odpověď je zřejmá 🙂

No uvidíme zítra…