Taipei – Den druhý

Pátek 4. března

Opět ten otravný zvuk budíku, osm ráno. Ale pro mě ještě možnost vidět něco z Taipei, tak vstávám, sbalím se, odubytovávám a nechávám zavazadla ještě na hostelu. Holka na recepci se mě ptá, jestli mám něco k odeslání poštou. „Jak to víš?“ „Kolegyně mi řekla, že se Vás na to musím zeptat, že jste se ptal večer, jestli je možné něco tady nechat a my to hodíme na poštu.“ Docela čumim..

Musím říct, že takhle mě lejtka snad ještě v životě nebolely. Cestou dávám u stánku s rejžovýma nudlema opět snídaní, objednávám ještě druhou porci. Při placení dávám paní nudlařce dýško, které ale odmíta, pokládám to na stůl a říkám, že děkuju a odcházím, paní bere peníze a rozebíhá se za mnou, raději si je tedy beru zpět. Nevím, jestli to není pro ně urážka nebo něco, při tom to v přepočtu byly tak tři kačky. Už minule se moc netvářili, že jsem někde na jídle nechával pár drobných na stole při odchodu, nebo jestli se urazila, že jsem ji chtěl dát tak málo?

Jedu metrem do severo-západní části Tamsui, která má být must-visit, je to na pobřeží, nicméně počasí zas moc nepřeje a přes mlhu, mraky, smog nebo co to je, zas taková viditelnost není. Ani celkově mě to tam moc nezaujalo, možná tím, že není sezóna, z metra to byly 4 km, který zpátky už fakt nejdu a nasedám na bus a metrem pak jedu do částí Beitou, která je známá termálními prameny.

Mířím do Beitou Thermal Valley, kde vyvěrá voda ze sopky, obohacená o sopečné plyny, kde se pak smíchává s povrchovou vodou a tvoří tak modro-zelené jezírko. V některých místech dosahují prameny až přes 90 stupňů a je i vidět, jak v jezírku v některých místech bublá. Místo opouštím a vydávám se hledat Beitou Public Hot Springs, koukal jsem na fotky na netu a měly by to být veřejné lázně. Místo za boha nemohu najít, chodím pořád dokola a stále nic. U jedné mapy potkávám kluka z Turecka, který hledá stejné místo a začneme hledat spolu, stále marně, nakonec nám někdo poradí, že támhle vzadu, jak je ta černá střecha. To je ono, konečně, dorážíme na místo. Je to budova, celkem zvláštní, myslel jsem, že to budou bazény přímo na ulici, kam si lidé prostě mohou skočit, asi jsem si špatně vyložil slovo veřejné, možná proto jsem to nemohl najít.



U vstupu nás ochranka vyzve si sundat boty, vejdeme dovnitř, kde jsou asi dvě místnosti a koukáme kudy dál, tak se jdu zeptat, kde jsou nějaké dveře do těch lázní, načež mi je řečeno, že lázně jsou u dům vedle, že tohle je museum. Pfff… U pokladny do lázní platíme v přepočtu asi 30 Kč a vstupujeme dovnitř, kde jsou tři větší bazénky, kde se se shora přelévá voda do dalšího a pak ještě do spodního. Dále tam jsou dva menší se studenou vodou. Celkem narváno místními, po druhé fotce na mě plavčík píská, že žádné focení. Převlíkáme se a jdem do prvního bazénu, který má 35 – 40 stupňů, už to je na mě celkem dost, ten prostřední ještě teplejší a ten úplně nahoře mi přišla, že je ta voda úplně vařící, nakonec jsem se odhodlal dovnitř a připadal jsem si jak humr v hrnci, taky jsem byl potom úplně rudej. Musím říct, že po posledních dnech příjemný relax.

V metru se loučíme, už mi přijde, že jsem fyzicky po posledních dnech úplně vyřízenej. Jdu si na hostel pro zavazadla, pan hostelník mi pomáhá s druhým báglem dolů, ještě mi nabízí, že si ode mě vezme všechen bordel a vyhodí ho, fakt mě dostává, jak jsou tady lidi strašně hodní a ochotní. Busem jedu zpět na letiště, v letadle za mnou sedí další pár Čechů, ty teda neletí na Working Holiday, ale kluk jezdí objíždí po světě závody na kolech. Je 11 večer a vzlétáme…